SBS: Střevní svaly, pobřišnice (kolika, zácpa, nadýmání, křeče, plynatost, rakovina, aj.)
STŘEVNÍ SVALY
VÝVOJ A FUNKCE STŘEVNÍCH SVALŮ: Stěna tenkého a tlustého střeva se skládá z hladké svaloviny. Podélné svaly regulují svalovou kontrakci, zatímco příčné svaly regulují jejich uvolnění. Střídavý rytmus kontrakce a uvolnění způsobuje peristaltický pohyb (motorická kvalita), který posouvá "potravní sousto" střevním kanálem (viz také srdeční sval/"krevní sousto"; zornicové svaly/"světelné sousto"). Hladké svaly střeva pocházejí z entodermu, jsou řízeny ze středního mozku.
ÚROVEŇ MOZKU: Střevní svaly jsou řízeny ze středního mozku, který se nachází v nejzazší části mozkového kmene.
BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt, spojený se střevními svaly je "neschopnost předat nestravitelné sousto". To se týká "sousta" v reálném slova smyslu (kus jídla) nebo v přeneseném významu (něco "nestravitelného" se "nepohne kupředu", např. soudní spor).
KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE: Dochází ke zvýšené lokální tonické svalové kontrakci (hypertonus). Lokální peristaltika (lokální KOLIKA, tzn. jakákoliv bolest v krajině břišní) slouží biologickému účelu, aby se sousto posunulo dál větší silou. Během tohoto období se peristaltika v ostatních částech střeva zpomaluje, což způsobuje ZÁCPU a NADÝMÁNÍ BŘICHA v důsledku rozpínání střevních svalů.
POZNÁMKA: K zácpě může dojít během kterékoli konfliktně-aktivní fáze, protože při sympatikotonii se trávení zpomaluje; totéž se děje při příliš malém příjmu tekutin (viz také snížené vylučování moči, související se sběrnými kanálky ledvin, způsobující suchou a tvrdou stolici, která obtížně prochází).
LÉČEBNÁ FÁZE: Dochází k "trhavé" hyperperistaltice celého střeva (střevní kolika); během epileptoidní krize nastává silně zvýšené lokální tonické KŘEČE a PLYNATOST (stagnující peristaltika ve zbývajícím střevě).
POZNÁMKA: Když příčně pruhované svalstvo, např. kosterní svaly, procházejí epileptoidní krizí, objevují se tonické a klonické křeče společně. – Pokud po KŘEČÍCH v břiše (tj. motorická kvalita) následuje PRŮJEM (tj. senzorická kvalita), svědčí to o tom, že Speciální biologické programy střevní sliznice a střevních svalů probíhají současně (tzn. trávení a předávání "nestravitelného sousta").
POZNÁMKA: V konvenční medicíně se velmi pomalá nebo stagnující peristaltika obvykle diagnostikuje jako "paralytický ileus" nebo střevní obstrukce. Dr. Hamer: "To je nesprávné, protože nic takového jako "ochrnutí" hladkého střevního svalstva neexistuje, s výjimkou případů, způsobených toxicitou léků, jako je morfin."
POBŘIŠNICE (PERITONEUM)
VÝVOJ A FUNKCE POBŘIŠNICE (PERITONEUM): Pobřišnice je tvořena dvouvrstvou serózní membránou. Parietální peritoneum (nástěnná pobřišnice) vystýlá dutinu břišní, zatímco viscerální peritoneum (útrobní pobřišnice) (včetně retroperitonea) pokrývá jednotlivé orgány, jako jsou játra, slezina, slinivka břišní, žaludek, dvanáctník, tenké střevo, tlusté střevo s omentem (předstěrou), horní část konečníku, ledviny, močový měchýř a také dělohu, vaječníky a varlata (tunica vaginalis testis). Břišní dutina mezi oběma peritoneálními vrstvami je vyplněna tekutinou, která lubrikuje peritoneální povrchy. Z evolučního hlediska se pobřišnice vyvinula společně s pohrudnicí, osrdečníkem a škárou. Peritoneum pochází ze starého mezodermu, je tedy řízeno z mozečku.
ÚROVEŇ MOZKU: V mozečku je pravá polovina pobřišnice řízena z levé části mozku; levá polovina je řízena z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace z mozku na orgán.
POZNÁMKA: Pobřišnice a pohrudnice sdílejí stejné mozkové relé, protože původně tvořila pobřišnice a pohrudnice jeden komplex, který byl později rozdělen bránicí, jež odděluje hrudní a břišní dutinu.
BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt, spojený s pobřišnicí, je Konflikt útoku, konkrétně útok na břicho (viz také konflikty útoku, spojené s pohrudnicí, osrdečníkem a škárou).
(V souladu s evoluční úvahou jsou konflikty útoku hlavním konfliktním tématem, souvisejícím s orgány, pocházejícími ze starého mezodermu, řízenými z mozečku.)
Útok na břicho zažíváme např. během útoku zvířete nebo při kopnutí, úderu pěstí či bodnutí do břicha či žaludku během boje; totéž platí pro útoky zezadu proti ledvinám. "Ostrá" slova nebo výhrůžky ("zabiju tě!"), namířené proti někomu, mohou být rovněž registrovány jako útok, postihující retroperitoneální prostor (tj. mezi břišní dutinou a páteří a svaly zad), pokud je slovní urážka vnímána jako "bodnutí do zad". Ovšem operace v oblasti břicha (císařský řez, hysterektomie, odstranění nádoru, transplantace ledviny nebo jater), strach z operace (představa "být rozřezán"), invazivní pumpy na zranění, peritoneální dialýza (zavedení katétru do břišní stěny za účelem filtrace krve) nebo biopsie a punkce břicha, včetně testů plodové vody, při nichž se propíchne děloha, vak, který obklopuje plod, rovněž vyvolávají tento konflikt. Diagnóza rakoviny tlustého střeva, vaječníků nebo jaterní cirhózy může být vnímána jako "útok", týkající se integrity orgánu. Konflikt útoku vzniká také zevnitř, např. při akutní bolesti břicha (bolest žaludku, střevní kolika, menstruační bolest) nebo bolestí při pohlavním styku.
KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE: Hned po DHS se během konfliktně-aktivní fáze buňky pobřišnice množí úměrně intenzitě konfliktu. Biologickým účelem nárůstu počtu buněk je vytvoření vnitřního zesílení, které má chránit břicho před dalšími útoky. Při dlouhodobé konfliktní aktivitě (vleklý konflikt) se v místě vytvoří baňkovitý výrůstek; ke zmnožení buněk na plochém místě obvykle dochází tehdy, když byl Konflikt útoku spíše obecného charakteru. V konvenční medicíně je zesílení pobřišnice diagnostikováno jako (retro)peritoneální mezoteliom (tzn. RAKOVINA POBŘIŠNICE); (viz také mezoteliom omenta, mezoteliom pleury, mezoteliom perikardu a mezoteliom varlat). Pokud rychlost buněčného dělení překročí určitý limit, je nádor považován za "maligní".
POZNÁMKA: Zda se mezoteliom vyskytuje na pravé nebo levé straně pobřišnice, je dáno tím, zda je člověk pravo/levoruký, a zda konflikt souvisí s matkou/dítětem nebo partnerem. Lokalizovaný konflikt postihuje oblast, která je spojena s "útokem".
LÉČEBNÁ FÁZE: Po vyřešení konfliktu (CL) houby/plísně, bakterie TBC nebo jiné bakterie odstraňují buňky, které již nejsou potřeba. Léčebné příznaky jsou BOLESTI BŘICHA a NOČNÍ POCENÍ. Při zánětu se stav nazývá peritonitida (ZÁNĚT POBŘIŠNICE). Po rozložení nadbytečných buněk zůstávají v místě dutiny. Časem jsou tyto dutiny vyplněny vápníkem, což se na rentgenovém snímku ukáže jako vápenaté usazeniny.
Pokud při řešení konfliktu nejsou k dispozici potřebné mikroby, protože byly zničeny nadměrným užíváním antibiotik, nadbytečné buňky zůstávají. Nakonec se výrůstek zapouzdří pojivovou tkání, přičemž konvenční medicína považuje rakovinu za "nezhoubnou".
Během 1. fáze léčebné fáze (PCL-A) se tekutina v pobřišnici přirozeně vstřebá do peritoneální membrány (suchá peritonitida). Zadržování vody však v důsledku SYNDROMU zvyšuje hromadění tekutiny (vlhká peritonitida), což způsobuje akutní bolest. Pokud hojení napomáhají bakterie, tekutina obsahuje hnis (purulentní peritonitida, tuberkulózní peritonitida). Protože pobřišnice není rozdělena na pravou a levou část, vzniká exsudativní PERITONEÁLNÍ VÝPOTEK (nahromadění nadměrného množství tekutiny) v celé pobřišnici (srovnej s pleurálním výpotkem a perikardiálním výpotkem). Pouze umístění Hamerova ložiska v mozku prozrazuje, na které straně břicha byl útok vnímán, a tedy z které mozkové hemisféry je SBS řízen a kontrolován.
Tento CT snímek mozku ukazuje Hamerovo ložisko v mozkovém relé levé poloviny pobřišnice (viz schéma GNM), odpovídající Konfliktu útoku.
Současné zadržování vody v důsledku aktivního Konfliktu opuštění nebo Konfliktu existenčního se projevuje jako ASCITES (tj. nahromadění tekutiny v dutině břišní). Pokud má osoba nadváhu, ascitu si nemusí všimnout.
Při intenzivním Konfliktu existenčním, často aktivovaném šokující diagnózou, hospitalizací nebo po operaci v oblasti břicha, může být ascites poměrně velký. Proto pokud má někdo rakovinu, např. rakovinu jater, slinivky břišní, tlustého střeva, vaječníků, dělohy nebo mezoteliom pobřišnice, ascites vždy prozrazuje míru strachu. Totéž platí, když má člověk chronickou hepatitidu.
U lidí s jaterní cirhózou standardní medicína připisuje nahromadění tekutiny v pobřišnici vysokému krevnímu tlaku v portální (vrátnicové) žíle jater. Z pohledu GNM ascites spíše odhaluje opakující se Konflikty vzteku kvůli teritoriu, ovlivňující žlučové cesty, a stále probíhající Konflikt opuštění nebo Konflikt existenční.
Peritoneální tekutina je bohatá na bílkoviny. Odčerpání přebytečné tekutiny by tak mohlo vést k vážným komplikacím (!), protože tělo se snaží doplnit nedostatek bílkovin jejich odčerpáváním z orgánů, což způsobuje rychlý úbytek hmotnosti. Podle Dr. Hamera 60-70 % pacientů na tyto komplikace umírá. Doporučuje proto nevypouštět více než 1,5 litru najednou, aby se zabránilo akutnímu nedostatku bílkovin. Navíc propíchnutí pobřišnice vyvolává často nové Konflikty útoku a recidivy konfliktu při každém zákroku, což člověka uvrhne do začarovaného kruhu. Dr. Hamer doporučuje vyhnout se punkci úplně a místo ní použít malý balónkový katétr, který pacientům umožní regulovat si drenáž ascitu sami.
POZNÁMKA: Tekutina se do pobřišnice dostává také při hojení kostí, např. páteřních obratlů přiléhajících k břichu - v tomto případě kvůli Konfliktu ztráty sebeúcty, který vyvolala např. diagnóza rakoviny tlustého střeva, jater, vaječníků nebo hysterektomie. Velký otok, obvykle způsobený zadržováním vody kvůli SYNDROMU, se "vypotí" přes okostici do pobřišnice a vytvoří tzv. transudativní peritoneální výpotek (který neobsahuje bílkoviny!).
VELKÁ PŘEDSTĚRA V BŘIŠE (epiploon, omentum)
Je to dvojitá peritoneální blána, která visí jako "zástěra" nad střevem a poskytuje břichu další ochranu. Lubrikovaný povrch blány (sekreční kvalita) zajišťuje předstěře zvláštní pohyblivost.
BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt, spojený s velkým omentem (předstěrou), je "Konflikt ošklivého břicha", zažívaný jako akutní negativní stres ve vztahu k břichu. Tento konflikt může vyvolat cirhóza jater, diagnóza rakoviny tlustého střeva nebo vaječníků.
"Vědci zabývající se výzkumem rakoviny si kladou otázku, proč jsou buňky rakoviny vaječníků tak přitahovány k dutině břišní, zejména k omentu." (Medical News Today, 18. července 2013)
KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE: Hned po DHS se během konfliktně-aktivní fáze buňky v omentu množí úměrně intenzitě konfliktu. Biologický účel nárůstu počtu buněk je zvýšit sekreci lubrikační tekutiny, aby se zlepšila pohyblivost omenta. To také umožňuje obalit zánětlivá místa (studené abscesy) nebo utěsnit perforovaný apendix, a zabránit tak úniku střevního obsahu do břicha.
Při pokračující konfliktní aktivitě (vleklý konflikt) se v důsledku pokračujícího množení buněk vytváří květákovitý výrůstek (sekreční typ). V konvenční medicíně je tento stav diagnostikován jako mezoteliom omenta (tzn. RAKOVINA PŘEDSTĚRY); (viz také mezoteliom peritonea, mezoteliom pleury, mezoteliom perikardu a mezoteliom varlat). Pokud rychlost buněčného dělení překročí určitou hranici, je nádor považován za "maligní".
LÉČEBNÁ FÁZE: Po vyřešení konfliktu (CL) odstraňují houby/plísně, bakterie TBC nebo jiné bakterie nadbytečné buňky, které již nejsou potřeba. V důsledku prodlouženého léčebného procesu ("vleklé léčení") vznikají srůsty.
Pokud při
vyřešení konfliktu nejsou potřebné mikroby k dispozici, protože byly zničeny nadměrným
užíváním antibiotik, nadbytečné buňky zůstávají, a nakonec se výrůstek zapouzdří
vazivovou tkání. V tomto případě je "rakovina" interpretována jako
"nezhoubná".
Překlad: Vladimír Bartoš; revize překladu: Jana Schön