SBS: Prostata (rakovina prostaty, zánět prostaty, zvětšení prostaty, int. karcinom prostaty)

PROSTATA

VÝVOJ A FUNKCE PROSTATY: Prostata se nachází v mužské pánvi těsně pod močovým měchýřem. Močová trubice, která přivádí moč i sperma, prochází středem prostaty, odkud ústí do hlavičky penisu. Hlavní funkcí prostaty je vylučování semenné tekutiny (sekreční kvalita). Během sexuálního vzrušení se značná část spermatu produkuje také v semenném váčku, který ústí do ejakulačního kanálku, jenž se spojuje s prostatickou močovou trubicí. Semenná tekutina dodává spermatickým buňkám energii a napomáhá jejich pohyblivosti. Jednou ze složek prostatického sekretu je tzv. prostatický specifický antigen PSA (viz také "ženská prostata" nebo Skeneho žláza). Prostatická tekutina obsahuje vůni, která dává spermatu typickou pižmovou vůni. V přírodě pach semenné pachové stopy signalizuje ženskou sexuální potenci a mužskou sílu. Prostata se skládá ze střevního cylindrického epitelu, pochází z entodermu, je řízena z mozk. kmene.

ÚROVEŇ MOZKU: Prostata je řízena z centra mozkového kmene.

POZNÁMKA: Prostata a děloha sdílejí stejné mozkové relé.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt, spojený s prostatou, se týká rozmnožování (stejně jako u dělohy u žen). Muž může trpět Konfliktem rozmnožování, když není schopen zplodit děti, např. kvůli erektilní dysfunkci nebo neplodnosti, včetně neschopnosti jeho partnerky počít dítě (ženská neplodnost). Vasektomie (chirurgická sterilizace) může vyvolat Konflikt rozmnožování na jemné psychobiologické úrovni. Muži také zažívají konflikt, když se jejich potomci nerozmnožují, např. z důvodu homosexuální orientace, zůstávají bezdětní z vlastního rozhodnutí, kvůli potratům nebo interrupci. 

Mužská prostata také souvisí s Konfliktem páření nebo Konfliktem sexuálním. V lidském světě se "neschopnost pářit se" nebo "neumožnění pářit se" promítá do sexuálního odmítnutí a pocitu sexuální nechtěnosti (srovnej s ženským Konfliktem páření, souvisejícím s děložním čípkem). Konflikty páření se aktivují ztrátou sexuálního partnera nebo sexuální rivalitou ("boj o ženu"). Konflikt může vyvolat již obava muže, že jeho sexuální partnerka je přitahována jiným mužem, zejména pokud je jeho konkurent mladší nebo má větší "potenciál". 

Kromě toho prostata odpovídá Konfliktu pohlaví, prožívanému jako "ošklivý konflikt se ženou". Být ovládán, řízen a kontrolován či ponižován ženou (panovačná manželka nebo matka) nebo ponižován ženskou autoritou (nadřízená, soudkyně, právnička, lékařka, policistka, atd.) může jít muži přímo na prostatu. Zlomyslný rozvod, boj o opatrovnictví, citové nebo finanční zneužívání jsou další možné scénáře konfliktu. V širším smyslu se konflikt, související s prostatou, týká samotné mužskosti ve smyslu přehlížení coby muže, milence, manžela nebo živitele rodiny.

POZNÁMKA: Muž, který má normální hormonální stav, tj. když je hladina testosteronu vyšší než hladina estrogenu, zažívá Konflikt sexuální jako mužský sexuální konflikt postihující prostatu. Při nízkém stavu testosteronu vnímá konflikt jako ženský sexuální konflikt, spojený s koronárními žilami, řízený z levého spánkového laloku mozkové kůry (viz Biologický zákon 1: Princip pohlaví, pravo-levé dominance a hormonálního stavu).

Muž s nízkou hladinou testosteronu již není schopen zažívat teritoriální konflikt (Konflikt strachu o teritorium, Konflikt ztráty teritoria, Konflikt vzteku kvůli teritoriu, Konflikt značkování teritoria) z biologického hlediska. Dr. Hamer zjistil, že Konflikt (teritoriálního) strachu, (teritoriálního) vzteku, (teritoriální) ztráty nebo (teritoriálního) značkování, zahrnující ženu, ovlivňuje tedy i prostatu.

KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE: Počínaje DHS, během konfliktně-aktivní fáze se buňky prostaty množí úměrně intenzitě konfliktu. Biologickým účelem dodatečných buněk je zvýšit množství spermatu, aby se zvýšila šance na oplodnění ženy, jakmile bude k dispozici sexuální partnerka. Při dlouhotrvající vleklé konfliktní aktivitě (vleklý konflikt) dochází v důsledku pokračujícího zvětšování buněk nárůst (sekreční typ), označovaný jako RAKOVINA PROSTATY (srovnej s "rakovinou prostaty", týkající se prostatických kanálků). Pokud rychlost dělení buněk překročí určitou mez, považuje konvenční medicína rakovinu za "zhoubnou".

Hormonální terapie, což je standardní léčba rakoviny prostaty, je zaměřena na "zpomalení růstu rakoviny" potlačením produkce mužských hormonů, jako je testosteron (na základě předpokladu, že androgeny stimulují růst buněk rakoviny prostaty). Nežádoucími účinky těchto léků jsou problémy s erekcí, citlivost prsou a návaly horka. Důvod, proč se zdá, že "terapie" funguje, je ten, že hormonální manipulace mění biologickou identitu muže. V důsledku toho se původně mužský konflikt (Konflikt rozmnožování, Konflikt páření, Konflikt pohlaví) stává irelevantní a nádor prostaty se zmenšuje.

Během konfliktní aktivity stoupá hladina PSA stejnou rychlostí jako množení buněk v prostatě.

POZNÁMKA: Přísně vzato je termín "PSA (prostatický specifický antigen)" nesprávný, protože tzv. PSA je produkován také v játrech, plicích nebo slinných žlázách. To vysvětluje, proč muži, kterým byla prostata odstraněna, mohou stále vykazovat zvýšenou hladinu PSA (!). Dokonce i ženské orgány, jako je prso a Skeneho žláza, produkují "PSA" (Zdroj: The New England Journal of Medicine, September 21, 2000).

Konvenční medicína používá PSA jako nádorový marker, přičemž hladina séra PSA vyšší než 4 ng/ml je považována za "abnormální". Na základě tohoto konsenzu se rakovina prostaty rychle stala nejčastějším nádorovým onemocněním u mužů (!), podobně jako se rakovina prsu stala nejčastějším nádorovým onemocněním u žen se zavedením mamografie.

Zpochybnění screeningu PSA:
Na základě nejnovějších výzkumů dospěly Americká společnost klinické onkologie (ASCO) a Americká College lékařů k závěru, že "je nejisté, zda přínosy spojené s testováním PSA kvůli vyšetření rakoviny prostaty stojí za škody, spojené s vyšetřením (screeningem) a následnou zbytečnou léčbou" (Journal of Clinical Oncology, srpen 2012).

Pozitivní test PSA a následná diagnóza rakoviny prostaty často vedou k léčbě ozařováním nebo operaci. Po radikální prostatektomii (odstranění prostaty) zůstává většině mužů močová inkontinence a erektilní dysfunkce, což následně způsobuje Konflikty ztráty sebeúcty, postihující kosti nejblíže prostatě. Rakovina stydké kosti nebo dolní části páteře je proto vedle rakoviny plic (Konflikt strachu ze smrti) nejčastějším sekundárním nádorovým onemocněním u mužů. Nemá to nic společného s "migrujícími rakovinnými buňkami" ("metastázy").

Pokud se nádor prostaty nachází v postranních lalocích prostaty, bývá obvykle diagnostikován jako "rakovina". To, co se označuje jako benigní hyperplazie prostaty (BHP), je zvětšení buněk prostaty v její centrální části, způsobující celkové ZVĚTŠENÍ PROSTATY (stejný diagnostický standard se uplatňuje u hyperplazie endometria, související s dělohou). Typicky dochází k množení buněk na ploché rovině (srovnej s hyperplazií prostaty, související s prostatickými kanálky). Pokud zduření tlačí na močovou trubici, je proud moči zpožděný a pomalý, přičemž je vylučováno pouze malé množství moči (viz také léčebná fáze). Podle Dr. Hamera dochází ke zvětšení prostaty tehdy, když se konflikt, související s prostatou, stane více celkovým "problémem", např. když má muž pocit, že už nepřitahuje ženy jako dříve. Také když muž stárne, snižuje se mu hladina testosteronu; tím se snižuje i jeho sexuální apetit. Je to normální součást procesu stárnutí. Tlak na "výkon" (také tlak způsobený sebou samým) však může snadno způsobit Konflikt páření. To vše jsou faktory, které vysvětlují, proč se "benigní hyperplazie prostaty" připisuje především starším mužům a proč má hladina PSA s věkem tendenci stoupat. Tyto změny jsou však vždy spojeny s biologickým konfliktem. Proto ne všichni muži mají s přibývajícím věkem zvýšenou hladinu PSA.

LÉČEBNÁ FÁZE: Když je konflikt vyřešen (tzv. konfliktolýza), houby nebo mykobakterie, jako jsou bakterie TBC, odstraní buňky, které již nejsou potřeba. Výtok vzniklý při rozpadu buněk (nádoru) se vylučuje močovou trubicí. Moč je tedy zakalená, případně smíšená s krví (pokud jde o krev v moči, viz také léčebná fáze, týkající se trigonu močového měchýře, sliznice močového měchýře, ledvinné pánvičky a močovodů a ledvinného parenchymu). Krev může být i v ejakulátu. Léčebný proces je doprovázen nočním pocením. Pokud je přítomen zánět, stav se nazývá prostatitida (ZÁNĚT PROSTATY). Kandidóza, postihující mužské pohlavní orgány, vzniká v prostatě, žlázách produkujících smegma nebo v kůži koria, pokrývající penis a šourek.

Při vleklém léčení, tj. když je léčení neustále přerušováno recidivami konfliktu, dochází v důsledku dlouhodobého rozkladného procesu ke ztrátě tkáně prostaty. Nedostatek produkce semenné tekutiny je základní příčinou suchého orgasmu, orgasmu bez ejakulace semene (srovnej se suchým orgasmem, souvisejícím s ejakulačními kanálky). Totéž se děje po chirurgickém odstranění prostaty.

Pokud je otok v místě, které tlačí na prostatickou močovou trubici, způsobuje to opožděné a pomalé močení (viz také konfliktně-aktivní fáze). Velký otok může močovou trubici zcela utlačit a moč se vrací zpět do ledvin. Pokud dojde k ucpání močové trubice, doporučuje Dr. Hamer používat katétr, dokud nebude dokončen proces hojení a obnoven normální průtok moči (viz také obstrukce močových cest, související s močovou trubicí).

Tento CT snímek mozku patří muži, který je v léčebné fázi rakoviny prostaty. Hromadění tekutiny (PCL-A) v relé prostaty (viz schéma GNM) probíhá souběžně s otokem (edémem) na hojícím se orgánu.

Po ukončení léčebné fáze získá prostata opět svou normální velikost a hladina PSA se vrátí do normálu. Při opakovaných recidivách konfliktu však hladina PSA kolísá nahoru a dolů synchronně s intenzitou reaktivovaného konfliktu.

Pokud nejsou po vyřešení konfliktu k dispozici potřebné mikroby, protože byly zničeny nadměrným užíváním antibiotik, dodatečné buňky zůstávají. Nádor, který nelze rozložit, se nakonec zapouzdří. V důsledku toho se opožděné močení stává trvalým stavem. Hladina PSA je nadále zvýšená! Pokud nádor blokuje močovou trubici, je operace nevyhnutelná.

PROSTATICKÉ VÝVODY

VÝVOJ A FUNKCE PROSTATICKÝCH A EJAKULAČNÍCH VÝVODŮ: Kanálky prostaty (prostatické vývody) se nacházejí uvnitř prostaty. Odvádějí tekutinu, vylučovanou prostatou, do prostatické části močové trubice, kde se sekret mísí se semennou tekutinou ze semenných váčků. Do močové trubice ústí také dva ejakulační kanálky, které přivádějí spermie z varlat a tekutiny ze semenných váčků. Při ejakulaci je sperma vypuzeno otvorem močové trubice na špičce penisu. Stěny prostatických a ejakulačních duktů jsou opatřeny hladkou svalovinou. Stejně jako střevní svaly, které peristaltickým pohybem posouvají "sousto" potravy po střevním kanálu, usnadňují hladké svaly prostatických a ejakulačních duktů tok a vylučování "sousta" spermatu. Výstelka prostatických a ejakulačních duktů je tvořena dlaždicovým epitelem, pochází z ektodermu a je tedy řízena z mozkové kůry.

ÚROVEŇ MOZKU: Epitelová výstelka prostatických a ejakulačních kanálků je řízena ze spánkových laloků (součást postsenzorické kůry). Kanálky prostaty v pravé polovině prostaty a pravý ejakulační kanálek jsou řízeny z levé části mozkové kůry; kanálky prostaty v levé polovině prostaty a levý ejakulační kanálek jsou řízeny z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace z mozku na orgán.

POZNÁMKA: Kanálky prostaty, ejakulační kanálky, ledvinová pánvička, močovody, močový měchýř a močová trubice sdílejí stejné mozkové relé a tedy i stejný biologický konflikt.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt, spojený s prostatickými a ejakulačními dukty, je stejný jako v případě močové trubice, a to Konflikt značkování teritoria. V tomto případě má konflikt značkování jemný sexuální rozdíl a charakteristickou "prostatickou kvalitu". Muž může zažívat tento konflikt, když mu např. bývalá manželka nedovolí vídat se s dětmi nebo když do jeho prostoru vnikne sexuální rival či dominantní žena. Ejakulační kanálky se také vztahují ke Konfliktu ejakulačnímu (viz také močová trubice) v tom smyslu, že muž "není schopen, není mu umožněno, nebo nechce ejakulovat" (např. předčasná ejakulace).

(V souladu s evoluční teorií jsou teritoriální konflikty, sexuální konflikty a konflikty odloučení hlavní konfliktní témata, spojená s orgány ektodermálního původu, které jsou řízeny ze senzorické, premotorické senzorické a postsenzorické kůry.)

Speciální biologický program kanálků prostaty se řídí VZORCEM CITLIVOSTI VNĚJŠÍ KŮŽE, kdy během konfliktně-aktivní fáze dochází k HYPOSENZITIVITĚ (tj. snížená citlivost),a během léčebné fáze dochází k epileptoidní krizi a HYPERSENZITIVITĚ (tj. nadměrná citlivost).

KONFLIKTNĚ-AKTIVNÍ FÁZE: Zvředovatění (úbytek buněk) ve výstelce kanálků prostaty nebo ejakulačních kanálků je úměrné intenzitě a délce trvání konfliktní aktivity. Biologickým účelem úbytku buněk je rozšíření kanálků, aby se zlepšil průtok spermatu a bylo možné lépe "značkovat" (sexuální) teritorium.

LÉČEBNÁ FÁZE: Během první části léčebné fáze (PCL-A) je ztráta tkáně v prostatických vývodech doplňována prostřednictvím množení buněk, přičemž dochází ke zduření kvůli otoku (nahromadění tekutiny). Zadržování vody, vyvolané aktivním Konfliktem opuštění a Konfliktem existenčním (tj. "SYNDROM"), zvětšuje otok, způsobující ZVĚTŠENÍ PROSTATY. Recidivy konfliktu oddalují dokončení léčebného procesu. 

POZNÁMKA: Na rozdíl od zvětšení prostaty, souvisejícího s prostatou (předstojnou žlázou), zůstává hladina PSA v normálním rozmezí.

-- Pokud byla předchozí konfliktně-aktivní fáze intenzivní a trvala dlouho, je hojný nárůst buněk, k němuž dochází během léčebné fáze PCL-A, diagnostikován jako INTRADUKTÁLNÍ KARCINOM PROSTATY (srovnej s rakovinou prostaty, související s předstojnou žlázou). Na základě pěti biologických zákonů nelze nové buňky považovat za "rakovinné buňky", protože nárůst buněk je ve skutečnosti procesem doplňování.

-- KAPAVKA (viz kapavka močové trubice) může rovněž vznikat v prostatických duktech. Pokud jsou příznaky (zánět, výtok) méně závažné, je stav obvykle diagnostikován jako prostatitida (ZÁNĚT PROSTATY).

-- K obstrukci ejakulačních kanálků dochází v důsledku otoku jednoho nebo obou ejakulačních kanálků během léčebné fáze. "Koleje", související s konfliktem, nebo recidivy konfliktu prodlužují léčebný proces. Obstrukce ejakulačních kanálků je základní příčinou suchého orgasmu (srovnej se suchým orgasmem, souvisejícím s předstojnou žlázou) a mužské neplodnosti (viz také mužská neplodnost, související s varlaty).

Překlad: Vladimír Bartoš; revize překladu: Jana Schön

Zdroj: Caroline Markolin, learninggnm.com

KONKRÉTNÍ PŘÍKLADY:

1/ ZVĚTŠENÁ PROSTATA, ZÁNĚT PROSTATY

Klient 38letý, pravoruký. Postižené orgány: Prostata

Klientovi byla diagnostikována zvětšená prostata; zánět prostaty od června 2008 a od té doby užívá léky. Mezi jeho příznaky patří časté nutkání na močení s odkapáváním. Klient si nechal udělat všechny diagnostické testy, včetně vyšetření krve a ultrazvuku. Užívá léky, ale trápí ho neustálé odkapávání moči a nucení jít na záchod, někdy dokonce není schopen odejít z domu. Také uvedl, že má stále studené nohy, zvláště když je ve stresu.

Vysvětlení GNM: Zvětšená prostata: Konflikt rozmnožování, Konflikt páření, Konflikt rivality, Konflikt pohlaví, způsobující nárůst buněk prostaty, vedoucí ke zvětšení prostaty, což může při tlaku na močovou trubici ovlivnit průtok moči. Klient je v současné době na "kolejích", které znovu aktivují jeho symptomy, způsobující 2,5 roku trvající vleklé léčení. Potřebuje identifikovat původní konflikt i související koleje, aby bylo možné dokončit SBS.

Porozumění GNM: Klient pochopil principy GNM a uvedl, že jeho konflikt souvisí s šéfovou v práci, velmi dominantní ženou ("Konflikt pohlaví"). Začal pro firmu pracovat před 2,5 lety jako vedoucí. Během prvního týdne v novém zaměstnání si ho šéfová vzala stranou, aby s ním prodiskutovala důvody, proč byl předchozí vedoucí propuštěn. Zmínila se, že nebyl schopen se "distancovat" od zaměstnanců a jako vedoucí nebyl dostatečně asertivní. Klient si vybavuje, že se kvůli tomuto rozhovoru cítil vystresovaný (jeho DHS) a přiznává, že si často vzpomněl na její slova, když mluvil s některými zaměstnanci. Cítil, že musí uplatňovat asertivitu a dominantní vlastnosti, které by však jinak neuplatňoval, neboť si byl jistý svou schopností jednat s lidmi. Doporučil jsem mu, aby si propojil zvětšenou prostatu s jeho potřebou být dominantnější v práci vůči zaměstnancům. Také jsem ho požádal, aby si více uvědomoval, kdy jsou jeho příznaky výraznější, a spojil si tyto příznaky s původním DHS.

Výsledky: Při kontrole za 3 týdny uvedl, že odjel na 8 dní na dovolenou, poprvé od doby, kdy pro firmu začal pracovat. Přiznal, že se na dovolené cítil o 90 % lépe, měl velmi málo příznaků, pokud vůbec. Když se v pondělí vrátil do práce, příznaky se vrátily (jeho "koleje"); byl zcela přesvědčený, že zvětšená prostata souvisí s oním rozhovorem se šéfovou a konfliktem, o kterém jsme diskutovali. Snažil se zapracovat na tom, aby se vzdal jakékoli potřeby být asertivní a dominantní v práci, a také připustil, že navázal dobré vztahy se zaměstnanci. Po jeho 4. návštěvě oznámil, že ultrazvukové vyšetření dopadlo dobře, prostata má normální velikost. Po 6. návštěvě uvedl, že nucení na močení se výrazně zlepšilo, o více než 70 %, jen občas s mírným odkapáváním. Doporučil jsem mu, aby dělal Kegelovy cviky, čímž si posílá svalstvo močového měchýře a bude mít lepší kontrolu nad močením. Během 8. návštěvy uvedl, že se cítí o 90 % lépe, má jen velmi mírné příznaky. Pobídl jsem ho, aby si nadále připomínal původní konflikt, a že to může nechat odejít a posunout se vpřed, dokud jeho příznaky zcela nevymizí a SBS se nedokončí.

Dr. Alvin de Leon, D.C., Kanada - Případová studie, 23. března 2011

2/ RAKOVINA PROSTATY

Stalo se to ve středu 21. března 2001. Jel jsem do práce, před polednem jsem začal mít problémy s močením. Jakmile se spustil proud moči, prostata stáhla močovou trubici a od té doby jsem musel močit téměř každou půlhodinu.

Doma jsem řekl ženě: "Mám problémy s močením a myslím, že to může být kvůli problémům s prostatou." Nevěřila svým uším, "v tak raném věku?", řekla. V té době mi bylo 51 let.

Dvě noci po sobě - 21. a 22. března 2001 - jsem měl horečku 39,5 °C. Bylo mi jasné, že mikrobi a bakterie dělají svou práci. Otálel jsem s návštěvou lékaře, myslel jsem si, že se to vyřeší samo. Stále se to však zhoršovalo, v pondělí 26. března jsem šel rovnou k lékaři... vytékalo už jen pár kapek moči. Močová trubice byla zcela sevřená, to se stává pouze asi 5 % mužů.

Doktor mě prohlédl, příčinou byla silně zvětšená prostata. Udělal krevní test, aby určil hladinu PSA. Bylo zjištěno, že je to 92,6 ng/ml (norma je 0 - 4). Ze seminářů Dr. Hamera jsem věděl, že v takovém případě lze udělat jen jednu věc, a to zavést katetr. Moje žena mě okamžitě objednala k urologovi na další den, úterý 27. března.

Urolog byl zděšený, když mi v močovém měchýři našel tolik moči. Zavedl katétr, hodně se mi ulevilo. Poté se mě opatrně snažil připravit na nutnost operace. Už byl varován mým lékařem, že nechci operaci. Dokonce se mě pokusil vyděsit - prý měl jednou pacienta, který odmítl operaci a po šesti měsících byl mrtvý -- mozek plný metastáz. Vyprskl jsem smíchy, protože jsem věděl všechno o metastázových pohádkách od dr. Hamera! Urolog mě okamžitě vyhodil, a předepsal mi na dva týdny nemocenskou. To byla první nemocenská za celou moji profesionální kariéru.

30. března byla kolem 22. hodiny provedena biopsie, ve 23:30 jsem šel na CT vyšetření mozku. O víkendu jsem při močení zapomněl otevřít katétr a všiml jsem si, že moč tekla podél katétru. Došlo mi, že nádor se už musí zmenšovat; jinak by moč nemohla téct mimo katétr.

9. dubna mi rodinný lékař udělal další krevní test. Vykazoval hladinu PSA 16,4 ng/ml. Hrdě jsem mu řekl: "Vidíte, nemusíme operovat - hladiny PSA klesají." Na to odpověděl, že nemám žádnou šanci vyhnout se operaci. 17. dubna jsem měl další test krve a moči; tentokrát hladina PSA vzrostla na 18,5. To nahrálo mému lékaři do karet a řekl: "Říkal jsem vám to - hladiny PSA opět stoupají."

Když jsem kvůli tomu volal dr. Hamerovi, ujistil mě, že je to naprosto normální jev, a že se tím nemusím vzrušovat. PSA bude kolísat tak dlouho, dokud mě v této oblasti budou vyšetřovat.

19. dubna mi lékař katetr odstranil, odpoledne jsem byl u urologa. Zeptal se mě, zda jsem byl schopen močit, a já odpověděl: "dvakrát!" Pak udělal další ultrazvuk a viděl, že se močový měchýř úplně vyprázdnil. Ve vzteku uvedl do zprávy, kterou diktoval do magnetofonu, že výsledky biopsie se ztratily, a že nejvyšší hodnota PSA byla 16,4. Když skončil s diktováním, požádal jsem ho, aby toto číslo opravil na skutečné, které bylo 92,6! Omluvil se a začal diktovat znovu, již správně.

Poté jsem ještě jednou zavolal dr. Hamerovi, poradil mi, abych to všechno nechal tak do září/října.

Další krevní test byl proveden 3. září 2001 a voilà, hodnota PSA byla 2,8 ng/ml! 19. února 2002 další krevní test ukázal hladinu PSA 2,17 ng/ml, dva dodatečné krevní testy (10.5.2002 a 5.3.2003) měly hodnoty PSA 1,89 a 2,01. S tímto skvělým výsledkem je pro mě celá situace uzavřená. Cítím se dobře, dokonce sexuálně, vše se vrátilo do normálu, nemám žádné problémy s močením.

Léky: Můj rodinný lékař našel v močovém měchýři při rozboru moči (17. 4. 2001) "škodlivé bakterie" a předepsal mi antibiotika – ale nikdy jsem je nebral. Kromě toho mi urolog předepsal lék s názvem "OMIC", který jsem měl užívat do konce života. Ten jsem také nikdy nebral.

Možné vedlejší účinky operace: Následující vedlejší účinky mohou být výsledkem částečného nebo úplného odstranění prostaty:

1. Inkontinence; jen několik procent postižených mužů má to štěstí, že dokáže zadržet moč po částečném odstranění – což je v pozdějším věku těžký handicap.

2. Impotence: stejná jako v 1.

3. Pokračující závislost na hormonálních doplňcích.

4. Další potenciální nepříjemnosti, které nelze předem určit.

Biologický konflikt: Konflikt rozmnožování nebo Konflikt pohlaví

Biologický účel: Prostata se stává aktivní s cílem produkovat více sekretů, aby byla schopna přenést více semenné tekutiny na "správné místo".

Kdy dochází k aktivitě prostaty?

V následujících reprezentativních případech:

1. Muž si myslí, že nikdy nebude mít vnoučata (můj případ).

2. Muž má přítelkyni a někdo jiný mu ji přebere nebo ho přítelkyně opustí.

3. Otec má syna, který se dostal na zcestí (drogy), nebo je homosexuál.

4. Otec má dceru, která má také destruktivní návyky, nebo se stala lesbou.

Proč jsem měl problémy s prostatou?

V říjnu 1999 musel můj syn na operaci mozku, následně ochrnul na levou stranu. V té době žil s přítelkyní – pěknou Brazilkou. V lednu 2001 budoucí snacha řekla mé ženě a mně: "Sedněte si, mám pro vás velké překvapení. Myslím, že jsem těhotná, ale budu si jistá až po dalších testech."

Moje žena a já jsme bezprostřední zareagovali: "Proboha, ne teď, proč právě teď!" V každém případě ještě nebyli manželé. (Moje žena a já jsme měli přísnou katolickou výchovu.) Když byla budoucí snacha 20. března na ultrazvuku, potvrdilo se, že je skutečně těhotná. Prohlíželi jsme si snímky z ultrazvuku a hned bylo vidět, že tam něco je. Pro mě to byl 100% důkaz jejího těhotenství. Hned druhý den, ve středu, jsem jel do práce a tehdy jsem ve 14 hodin začal mít potíže s močením. Prostatu už jsme měl silně oteklou.

Kdybych se zabýval celým problémem "příliš časného těhotenství" s odporem, jsem si jistý, že by prostata zůstala dál aktivní. Řešením mého konfliktu bylo naprosté přijetí situace. Jak mi řekl dr. Hamer, když jsem mu volal ten večer, kdy mi zavedli katétr, a probírali jsme téma mé prostaty: "Začněte si užívat vyhlídky na své malé vnouče". Když jsem se ohradil tím, že ti dva ještě ani nejsou manželé, odpověděl: "To nevadí, vždy to mohou udělat později." Což se stalo, v září 2002 se vzali. Nakonec bych rád poděkoval dr. Hamerovi za to, že objevil GNM, a za to, že mně a mé rodině pomohl skvělými radami.

Rakovinu můžeme vyléčit – ale nemůžeme s ní bojovat!

Joseph Henkes, Belgie/Nieder-Emmels, 1. června 2004

3/ RAKOVINA PROSTATY

Všechno to začalo v dubnu 1995, kdy jsem byl na běžné prohlídce, a moje hladina PSA se zdála příliš vysoká. V té době mi bylo 49 let. Bylo mi řečeno, že je nutná biopsie. Diagnóza naznačovala velmi rozvinutý "adenokarcinom" prostaty. Poté jsem byl plně informován o léčbě a očekávaných výsledcích: "Za dva týdny to bude za vámi".

Doktor chápal, když jsem mu řekl, že si chci vzít dovolenou, než bude po všem, ale urolog mi neřekl téměř nic o příčině mé nemoci, byly to jen odhady a domněnky; ani lékařská literatura mi to příliš neosvětlila.

Od té doby mám odlišný názor. Jako elektrotechnik jsem zvyklý řešit problém tak, že nikdy neztratím ze zřetele celý systém! Motor se nezahřívá bez příčiny; lampa se nerozsvítí bez přístupu k napájení; problém nevyřeší ani jednoduché vyjmutí žárovky. To je jako "vystřihnout žárovku", abyste se zbavili problému. Kdybych to udělal, rychle bych přišel o práci.

Musí tu být příčina, znovu jsem si říkal! Čím více jsem však shromažďoval informace o tom, jak se můj problém léčí a jaké jsou výsledky, byl jsem zděšen. Ptal jsem se odborníků, žádal jsem o informace a hledal v knihkupectvích. Nic! Konečně se ve tmě objevil záblesk světla. Byl to článek o spojení těla, mozku a psychiky, které objevil dr. Hamer. Byl jsem zvědavý a potěšilo mě, že můžu sledovat jeho myšlenkové pochody. Sehnal jsem jeho vydavatele kvůli dalším knihám na toto téma a všechno jsem to zhltal. Došlo k mnoha aha-reakcím, a v mé mysli elektrikáře se rozsvítilo. (Když to hodnotím zpětně, moc jsem toho nevěděl, když to porovnám se současností, ale stačilo to.)

Už jsem přestával světu rozumět! Všechna řešení ohledně našeho zdraví byla předložena tak jasně, aby to každý viděl, ale nikdo to prakticky neaplikoval. Během celé té doby jsem si telefonoval s Giselou R., léčil mě přírodní lékař, a dostal jsem CT snímek mozku. Na vlastní oči jsem jasně viděl soustředný prstenec na CT, radiolog však tomu nepřikládal žádnou váhu. Udělalo na mě dojem, že diagnózu (dle GNM) lze tak jednoduše určit, ještě jsem tomu všemu ale úplně nerozuměl.

V lednu 1996 jsem se konečně mohl zúčastnit semináře, který vedl sám doktor Hamer. Tak jsem mohl z první ruky vidět proces, jakým GNM stanoví diagnózu. Všichni jsme se učili jeden od druhého, seminář byl velmi živý a nabitý informacemi. V tomto přátelském prostředí jsem také mohl mluvit o svých vlastních zraněních - o čem jsem dříve odmítal přemýšlet - a dokázal jsem najít svůj vlastní původní konflikt*. Předtím se mi nedařilo přijít na něco konkrétního, ale teď jsem to okamžitě cítil, věděl jsem, že to byla věta, kterou pronesla moje žena o tři roky dříve. Vzpomněl jsem si, že jsem ta zničující slova vůbec nečekal, a že mě zasáhla tak silně, že jsem to skutečně cítil v těle. Dodnes jsem schopen přesně popsat, kde k hádce došlo. V manželské hádce slova často ubližují - a já se od toho neosvobodil. Byla to obrovská úleva, že jsem o tom všem mohl mluvit a nebyl jsem morálně souzený. Byla to moje subjektivní zkušenost, a to je to, co se počítá. Naučil jsem se chápat (neočekávaný) negativní stres a regeneraci zcela novým způsobem.

Nyní bylo na mně, abych uplatnil chápání souvislosti mezi těmito dvěma a získal nový postoj k životu. Během mnoha rozhovorů jsem si to mohl ověřit. Avšak také jsem se setkal s lidmi, kteří nebyli schopni objevit svůj konflikt, a to byla pro mě motivace soustředit se ještě více na učení GNM.

Po celou dobu mě lékaři stále znovu a znovu vyšetřovali - digitálně, sonograficky a radiolokálně - ale žádné další rakovinné příznaky nebyly nalezeny!

Nyní bych rád řekl pár slov ohledně testu PSA. Literatura, kterou jsem měl k dispozici – lékařské a urologické časopisy, informační bulletiny, knihy a internet – si dodnes stále odporuje. Je to pro čtenáře dilema, jak popisuje článek (26.9.2003) v lékařském bulletinu.

V disertační práci z r. 1998, podepsanou několika profesory, se dále píše: "Hladiny PSA... mohou poukazovat na patologické procesy... PSA však nepředstavuje skutečný nádorový marker, protože se vyskytuje i u normální tkáně prostaty. Navíc nemá původně danou orgánovou specifičnost, ale mRNA pro PSA a protein PSA lze nalézt například také ve slinné žláze, ledvinách a plicích."

Nechám to bez komentáře. Zamyslete se na chvíli nad tím, kolik paniky a strachu způsobili moji lékaři! Můj systém víry byl trvale otřesen - v současné době si už chci všechno ověřovat. Koneckonců zde mluvíme o mém životě.

Vypadá to, že můj CT snímek mozku již nevykazuje žádné známky Hamerova ložiska – zůstalo jen malé ztluštění, jizva, která je viditelná pouze pod lupou. Pro mě je ta jizva prokazatelná, objektivní skutečnost – nezávislá na testech, které lze interpretovat a nelze je dokázat. Jen několik měsíců jsem užíval hormonální léky, ale přestal jsem je brát, když se mi vyjasnila moje cesta, neužívám vůbec žádné léky. Uplynulo devět let a já se cítím normálně, zdravě a dobře.

Děkuji především Dr. med. Mag. theol. Ryke Geerd Hamerovi za objev a šíření GNM a za jeho službu lidstvu – takový dojem jsem vždy z něj měl. Také bych rád poděkoval těm, kteří mě na mé cestě doprovázeli. Dodnes mi nejvíce pomohla výměna tolika různých individuálních zkušeností. Tyto zkušenosti na jedné straně a odpor ke GNM na straně druhé dramaticky změnily můj pohled na naši společnost. Ke svému zděšení jsem si uvědomil, že existují síly, které se aktivně staví proti mému zdraví - a vlastně zdraví nás všech. Až dosud bych si pomyslel, že tohle se děje jen někde v cizině, nebo v knihách. Děkuji za všechny informace, které poskytujete.

Bernd Dräger, 1. ledna 2004

Překlad: Jana Schön

Zdroj: Caroline Markolin, learninggnm.com