Formy odporu ke změnám: přesvědčení, výmluvy, popírání, strach

Ospravedlněním pro odpor ke změnám bývají naše přesvědčení

Vyrůstáme s nejrůznějšími přesvědčeními a myšlenkami, které stojí na počátku našeho odporu ke změnám. Například:

- To není hotové. - To není ono. - To se nedělá. - To není duchovní. - Duchovní lidé se nikdy nerozzlobí. - Tohle muži/ženy nedělají. - U nás doma se to tak nikdy nedělalo. - Láska není nic pro mě. - Je to celé nesmysl. - Musí se kvůli tomu dojíždět. - Je to příliš namáhavé. - Je to příliš drahé. - Trvalo by to příliš dlouho. - Nevěřím tomu.   - Nejsem ten typ.

Jako ospravedlnění pro odpor ke změnám také často využíváme vžitá přesvědčení o sobě samých:

- Jsem na to příliš starý/á, mladý/á. - Jsem příliš tlustý/á, hubený/á. - Jsem příliš malý/á, vysoký/á. - Jsem příliš líný/á. - Jsem příliš silný/á, slabý/á. - Jsem příliš hloupý/á, chytrý/á. - Jsem příliš chudý/á. - Jsem příliš neschopný/á. - Jsem příliš lehkomyslný/á, vážný/á, upjatý/á. Atd. 

Další formou odporu ke změním jsou výmluvy a popírání potřeby změny

Náš odpor ke změnám se také často projevuje jako "zdržovací taktika". Vymlouváme se například takto:

- Udělám to později. - Teď nejsem schopný/á přemýšlet. - Teď nemám čas. - Příliš by mě to zdržovalo od práce.  - Ano, to je moc dobrý nápad, příště to tak udělám. - Mám na práci spoustu jiných věcí. - Zítra to promyslím. - Hned, jakmile dokončím _________. - Hned, až se vrátím. - Teď se to nehodí. - Je moc pozdě/brzy.

Další formou odporu bývá i to, že přímo popíráme potřebu jakékoli změny. Velmi často právě ti lidé, kteří potřebují změnu nejvíce, prohlašují, že žádnou změnu nepotřebují.

- Nic mi není. - S tím se nedá nic dělat. - Proč to mám měnit? Proč bych se měnil/a? - Minule to takhle šlo.           - Když si toho nebudu všímat, možná že to přejde samo.

Zdaleka nejčastější formou odporu ke změnám je náš strach - strach z neznámého

- Nemůžu opustit svůj starý způsob chování. - Ještě na to nejsem připravený/á. - Co když se mi to nepodaří?        - Mohou mě odmítnout. - Co by si pomysleli lidé/sousedé? - Bojím se to říct manželce/manželovi/partnerovi.    - Vím toho příliš málo. - Může se mi něco stát. - Možná se kvůli tomu budu muset změnit. - To může stát spoustu peněz. - To raději umřu nebo se rozvedu. - Nechci, aby někdo věděl, že mám nějaký problém. - Bojím se dát najevo, co cítím. - Nechci o tom mluvit. - Nemám na to energii. - Kdo ví, jak to může skončit? - Možná přijdu o svou nezávislost. - Je to příliš těžké. - Teď na to nemám peníze. - To mi zničí zázemí. - Beztak nebudu dokonalý/á. - Můžu ztratit své přátele. - Nikomu nevěřím. - Může mi to poškodit pověst. - Nejsem na to dost dobrý/á.

Zdroj: Louise L. Hay: Miluj svůj život

Foto: Pexels