Dokud je ve vás „pozorovatel“, neznáte lásku a krásu - 3. část
V přímém kontaktu se životem jsme jen tehdy, když v nás nejsou předsudky, a když si o něm nevytváříme představy
Všechny naše běžné vztahy jsou pouze pomyslné: jsou postavené na obrazech, které vytvořilo myšlení. Když mám o někom určitou představu a on zase o mně, tak se nevidíme takoví, jací ve skutečnosti jsme. Vidíme jen své představy, což nám brání v tom, abychom se k sobě přiblížili - a proto naše vzájemné vztahy nefungují.
Když řeknu, že vás znám, myslím tím, že jsem vás znal včera, ale neznám vás teď. Znám jen svoji představu, obraz složený z toho, co jste řekl, udělal - tedy obraz sestavený ze vzpomínek, které na vás mám. Váš obraz o mně je stejný. Takže do vzájemného vztahu pak vstupují jen tyto obrazy, které nedovolují, abychom spolu něco skutečně sdíleli.
Opravdové vzájemnosti a součinnosti - k nimž nelze dospět představami, symboly, ideologickými zásadami - budeme schopni teprve tehdy, až nahlédneme do podstaty lidského soužití a porozumíme, co je skutečný lidský vztah, jemuž stále stojí v cestě naše projekce. Proto je tak důležité, aby lidé pochopili, jakým způsobem jsme si vytvořili představu o svém partnerovi, partnerce, dítěti, sousedovi, své zemi, lídrech, politicích, atd.
Musíte to pochopit nejen rozumem, ale ve svém denním životě, protože v sobě nemáte nic jiného, než představy, které vytvářejí věčný odstup mezi vámi a tím, s čím se dostáváte do kontaktu.
Pojďme nyní zkoumat, zda je možné se tohoto "odstupu" - existujícího uvnitř i navenek - zbavit, jelikož nás navzájem odděluje.
Vyřešení
tohoto problému spočívá ve vaší pozornosti. Když něčemu dáváte celou svou pozornost -
všechno, co ve vás je - neexistuje "pozorovatel"! Existuje pouze bdělost (tj. čiré vědomí). Mysl ovšem musí být v naprostém tichu, které není
výsledkem nacvičeného zklidňování, ale dílem pozornosti. Naprosté ticho,
v němž není "pozorovatel" ani pozorované, je nejvyšším výrazem "náboženské mysli". Co se v ní odehrává, nelze pojmenovat,
každý to musí zažít sám.