Co je myšlení

Co je to myšlení?

Co je to myšlení? V čem je jeho význam? Existuje buď 1/ myšlení pečlivé, logické a zdravé, 2/ myšlení, které nemá žádný význam. Dokud tyto dva druhy myšlení nepochopíme, neporozumíme věcem mnohem hlubším. Pokusme se tedy porozumět celé jeho složité stavbě, tomu, co je paměť, jak myšlení vzniká a jak podmiňuje naše jednání.

Proč se myšlení stalo něčím tak důležitým v našem životě? Jde o "odpovědi" na vzpomínky, nashromážděné v mozkových buňkách? Možná si myslíte, že důležitější jsou city, ale uvědomte si, že city a myšlenky nelze od sebe oddělovat. Když myšlenky nepropůjčí citům trvání, umírají velmi brzy.

Tak proč je v našem každodenním životě (když máme potíže, zažíváme nudu, obáváme se, atd.) myšlení tak mimořádně důležité? Zeptejte se sami sebe, proč je člověk otrokem myšlení? Bystrého, vynalézavého, vychytralého, schopného organizovat, pouštět se do úžasných věcí, vrhat se do stále nových válek, způsobovat bolest a velké zoufalství, vytvářet nekonečný řetěz představ, točit se stále dokola, promítat do přítomnosti a budoucnosti včerejší radosti, být neustále v pohybu, sestavovat, mluvit a mluvit, předpokládat, přidávat a ubírat?

Oddělení myšlení a jednání

Myšlenky se pro nás staly mnohem důležitější, než jednání - ideje nejrůznějšího druhu, myšlenky rafinovaně přednesené v knihách, sepsaných intelektuály. Čím chytřejší jsou myšlenky, tím více tyto knihy uctíváme. Jsme jimi nesmírně podmíněni - jsme tyto knihy. Ideje, ideály a názory jsou stálým předmětem našich diskusí. Každé náboženství má své dogma, svou formuli, "lešení", po němž máme vyšplhat k Bohu. ... Člověk od sebe oddělil jednání a myšlení, protože MYŠLENKY jsou pokaždé něčím z minula, JEDNÁNÍ se však odehrává nyní, žití je tedy vždy přítomnost! Jenže my máme ze života strach. A tak je minulost - ideje/myšlenky - pro nás něčím velice závažným.

Je opravdu mimořádně zajímavé sledovat průběh vlastního myšlení - sledovat, jakým způsobem přemýšlíme a odkud vychází reakce, které říkáme myšlenka. Odkud pochází? Pochopitelně z paměti. Existuje tedy počátek paměti? Jestliže ano, mohli bychom paměť (a s tím i počátek paměti) najít? Kdybychom neměli paměť, mysleli bychom?

Myšlení je vždy staré

Myšlení živí a propůjčuje trvání různým potěšením, která jsme měli včera. A samozřejmě živí i opak, tedy strach a utrpení. Viděli jsme také, že myslitel, který to v nás zkouší, JE potěcha a bolest, a současně i ten, kdo tuto dvojici udržuje při životě způsobem, že je od sebe odděluje a nevidí, že samotná touha po potěšení s sebou nutně nese také strach a bolest.

V lidských vztazích si myšlení neustále žádá potěšení, mluvíme o věrnosti, pomoci, podpoře a službě. Opravdu by mě zajímalo, proč chce člověk tolik sloužit. Služby nabízí každá benzínka. Co vlastně znamená pomoc, podpora, služba? K čemu to je? Říká snad květina plná barev, světla a kouzla "já dávám, pomáhám, sloužím"? Květiny prostě jsou! Protože se o nic nepokoušejí, zaplavují svět krásou.

Myšlení je tak vychytralé a dovedné, že si vždy všechno převrátí podle toho, jak se mu to hodí. Ale zároveň se svojí touhou po potěšení svazuje a vnáší do našich vztahů dvojí metr. Agresivita, která v nás je, s sebou nese určitý druh potěšení, ale i přání mít v sobě mír, laskavost a dobro. Takhle je tomu v našem životě pořád. Myšlení živí nejen dvojakost a rozpor, ale hromadí v nás nesčetné vzpomínky na radostné a bolestné události, a z nich se také vždy znovu rodí. Takže znovu: Myšlení je minulost. Je vždycky staré!!!

Jsme uhranutí minulostí, žijeme v minulosti, zatímco ale prožívané situace jsou vždy nové, naše konfrontace s nimi jim nikdy neodpovídá, vznikají z toho všechna trápení, která člověk má. Ať běží o cokoliv, náš mozek je stále s něčím ve sporu. I kdyby šel s proudem a pouze napodoboval druhé, potlačoval sebe, nebo o něco usiloval, sublimoval něco, bral drogy, přesto bude stále v konfliktech. 

Myšlením není možné nahlédnout nic nového. Může později něco slovně vyjádřit, ale novou skutečnost nepochopí a nikdy nevyřeší žádný psychologický problém. Ať jsou jeho konstrukce jakkoliv vzdělané a chytré - např. ve vědě - ať jedná z potřeby anebo z donucení, myšlení nebude nikdy nové. Proto nedokáže odpovědět na žádnou velikou otázku - náš starý mozek nevyřeší žádný obrovský problém žití.

Myšlení je hmota

Energie, fungující podle určitého vzorce, přechází ve hmotu. Existuje energie a hmota, jimi je dán život. Můžeme se sice domnívat, že myšlenka nemůže být hmotou, ale je. Myšlení je hmota, a tedy i všechny ideologie. Kde je energie, přechází ve hmotu. Jsou spolu propojené, jedno bez druhého nemůže být. Čím větší je mezi nimi soulad (koherence), tím lepší je jejich rovnováha a tím aktivnější jsou i naše mozkové buňky. Vzorec potěšení, bolesti/strachu - fungující po tisíciletí - byl ustaven myšlením, které jej tedy nemůže zlomit.

Myšlení je velký podvodník

Myšlení je velký podvodník, který může vynalézt cokoliv, předvést nejúžasnější triky, vidět věci, které nejsou, a není proto možné na něm záviset. 

Když ale porozumíte struktuře toho, jakým způsobem myslíte, proč myslíte, jak volíte slova, jak jednáte v každodenním životě, jak mluvíte s lidmi, a proč s nimi jednáte určitým způsobem, nebo proč máte právě takovou chůzi a jíte zrovna toto - pak vás mysl přestane podvádět, protože v ní nebude nic k podvádění. A přestane být tím, kdo si pořád něco žádá nebo si podrobuje. Stane se úžasně tichou, pružnou, citlivou a stojící sama o sobě. V takovém stavu pak neexistuje klam.

Všimli jste si někdy, že za naprosté pozornosti zde není žádný pozorovatel, ani myslitel, a že střed "já" se vytrácí a mizí spolu s myšlením? Když chce člověk něco jasně vidět, musí být jeho mysl tichá, bez předsudků a samomluv, bez představ, obrazů a vnitřních hovorů.

Počátek myšlenky

Počátek myšlenky můžete zahlédnout jen v tichu, a ne když něco pořád hledáte, kladete dotazy nebo očekáváte odpověď. Pouze když se v celé vaší bytosti rozhostí mlčení poté, co jste se zeptali: "co je počátek myšlenky?", spatřujete z tohoto ticha, jak myšlenka nabývá tvar.

Je-li pozornost bedlivá, není důvod, abyste svou mysl jakkoli vedli. Velké množství času a energie ztrácíme a vyplýtváme (nejen ve škole) svojí snahou o myšlenkovou kontrolu: "tamto je dobré, musím o tom popřemýšlet, tohle je ošklivé, a je třeba to v sobě potlačit". Mezi jednou a druhou myšlenkou je neustálá válka, jedno přání vytlačuje druhé a třetí potěšení chce ovládnout všechny ostatní. Ale když bedlivě vnímáte, jak myšlenka vyvstává, pak v mysli neexistuje žádný rozpor.

Prohlášení typu "myšlení je vždy staré" anebo "čas je utrpení" si vaše mysl vyloží podle svého, na základě vašich znalostí, zkušeností, takže odpovídá tomu, čím jste podmíněni. Když se ale na takové prohlášení podíváte, aniž si je jakkoli vykládáte, a jen mu věnujete plnou pozornost, shledáte, že tu není žádný pozorovatel, ani pozorované, ani ten, kdo myslí, dokonce ani žádná myšlenka.

V sobě samých můžete vypozorovat, že dokud ve vás nevyvstane myšlenka (která je vždy reakcí paměti, zkušenosti a znalosti, a tedy minulosti), pak tu není ani "myslitel". Tohle není filosofie, ani mystika. Zabýváme se fakty. Pokud dojdete v sebepoznání dost daleko, možná zjistíte, že životním výzvám již nejdete vstříc se svým starým mozkem, ale zcela novým. 

Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels